Pěstujeme cibuloviny

onion-800315_1280

Nejsem zrovna velká přítelkyně zimy. Tedy lépe řečeno zimních plískanic, krátkých dnů, šedivé oblohy a rozbředlé sněhové kaše, do které se propadnete při přecházení silnice a která bílými solnými mapami spolehlivě označkuje každou obuv. Na druhou stranu, pokud jste v teple doma u kamen, pijete čaj z bylinek, které jste za slunných dnů nasušili, a pozorujete svou milovanou zahrádku, odpočívající pod bílou peřinou, možná je právě ten čas, kdy se můžete zasnít a představovat si, jakými barvami vás zase překvapí, až ji jaro probudí k dalšímu rozmařilému hýření. I ta dřina, kterou zahrada sobecky od nás vyžaduje, je najednou taková nějaká méně těžká a možná zjistíme, že se vlastně už zase na to všechno těšíme. Tak pojďte se mnou chvíli snít o tom, jaké to bude na jaře.

Snad není zahrádka, ve které by na jaře nesvítily sněženky, krokusy, narcisy, hyacinty a tulipány. V létě pak vznešené lilie nebo mečíky a na podzim ostré barvy jiřin. Jedno mají tyto květiny společné. Patří do tzv. cibulnatých a hlíznatých rostlin, a mají tedy i společné zásady pěstování a základní péče. Většina cibulnatých a hlíznatých květin vyžaduje slunné stanoviště nebo polostín. Trvale zastíněné plochy jsou pro tuto rostlinnou skupinu nevhodné. Nejvíce jim vyhovují hlinitopísčité propustné půdy, dostatečně zásobené živinami. Nesnášejí těžké, zamokřené půdy. Naopak v příliš suché a jen písčité půdě trpí nedostatkem vláhy. Jak si pomůžeme? Těžší půdu zlehčíme přidáním pilin, písku, popela, hrubé rašeliny nebo perlitu. Vysýchavé lehké půdy můžeme upravit přidáním kompostu s těžší zeminou.

Pozor! Cibulnaté a hlíznaté rostliny nikdy nevysazujeme na záhony pohnojené čerstvým hnojem jakýchkoli zvířat, protože cibule a hlízy jsou velmi náchylné k bakteriálním chorobám a cizopasným houbám. Pro základní hnojení před výsadbou je možné použít kombinovaná hnojiva typu Cererit, neboť rostliny spotřebují během vegetace množství zejména dusíku, draslíku a fosforu. U Cereritu se doporučuje dávka 100 g na 1 m2 osázené plochy. Hnojíme asi 2 týdny před výsadbou na připravenou plochu a hráběmi hnojivo lehce zapravíme do půdy. Většinu cibulovin sadíme nejlépe na podzim (narcisy, sněženky, řepčíky, tulipány) a na jaře ještě před vyrašením přihnojujeme ledkem. Pokud se s přihnojením opozdíme a rostliny jsou již vyrašené, musíme dát pozor, aby nedošlo k přímému styku rostliny s hnojivem, které by silně popálilo veškeré rostlinné části. Rostliny vysazované na jaře (jiřiny, anemonky, mečíky atd.) přihnojujeme většinou dvakrát, a sice 3 týdny po vyrašení a pak v době kvetení. Ihned po přihnojení je důležité rostliny vydatně zalít, aby se hnojivo dostalo rychleji ke kořenům, které jsou dosti hluboko. Jinak zůstává pod povrchem a poskytuje výživu leda tak mělce kořenícím plevelům.

Při výsadbě dbáme, aby byla půda dostatečně zkypřena, a to do hloubky. Dodržujeme zásadu, že hloubka výsadby by měla odpovídat trojnásobku výšky cibulky nebo hlízy. Z toho vyplývá, že drobnější cibulky vysazujeme mělčeji než hlízy a cibule větších rostlin. Vzdálenost výsadby se řídí požadavky jednotlivých druhů. Na ozdobných záhonech by měly být rostliny vysazovány v nepravidelných skupinách, u záhonů, kterým říkáme anglické, pak v kombinaci s květinami různých výšek a různou dobou kvetení. Kombinujeme se stálezelenými dřevinami. Mečíky, jiřiny a v poslední době stále oblíbenější cany jsou zástupci těch druhů, jejichž cibule a hlízy na podzim vyrýváme a na suchém, vzdušném místě skladujeme přes zimu. Vysazujeme opět na jaře, v půli května. Cany vysazujeme předpěstované ze skleníků nebo vytápěné zimní zahrady.

Ostatní cibulnaté rostliny (pokud nejsou ovšem určeny na rychlení nebo šlechtění) mohou zůstat i několik roků v zemi s tím, že po odkvětu odstraníme zaschlé zbytky květů a omezíme zálivku. Po několika letech je dobré cibulky vyrýt (zase po odkvětu), vytřídit (nekvalitní a nemocné vyřadit), nechat přes léto na suchém, větraném místě a během podzimu, nejlépe koncem září, vysadit. Cibulky odpočinkem zesílí a rostlina má pak větší a hezčí květy. Cibulky krokusů, tulipánů a narcisů je možné vysadit do travního porostu. Rýčem vyrýpneme drn na šířku rýče a opatrně překlopíme bokem tak, aby hlína příliš neopadala. Vyhloubíme jamku do hloubky trojnásobku výšky cibulky, lehce vtlačíme cibulky a opatrně vložíme zpět drn. Lehce umáčkneme. Takových míst můžeme v trávníku, kde chceme, aby cibuloviny kvetly, udělat několik. Na jaře pak trávník „rozkvete“. Ještě malá rada na závěr.

Při nákupu nových cibulek a hlíz dobře zkontrolujeme, zda nejsou mechanicky poškozené nebo na první pohled nemocné (podezřele měkké či skvrnité, případně plesnivé). Odměnou za pečlivý výběr a starostlivost vám budou zdravé a krásně kvetoucí rostliny. Pokud ještě sníte o krásné jarní zahrádce, nebudu vás už rušit a jdu si uvařit další bylinkový čaj, však víte, nejsem zrovna velká přítelkyně zimy…

Sdílet článek