Milí čtenáři,
Číslo: 2 ročník III/2012
Jsou Velikonoce. Svátky jara. Svátky rašení a pučení a výkvětu všeho, nač tak dychtivě po černobílé zimě čekáme. Provází nás nejprve nesmělý, časem odvážný a vášnivý zpěv ptactva. Také jste se zaradovali, jak to těm kosům na stromě před vaším domem, ve vašem parku, lese, sadě neuvěřitelně nádherně zpívá? A co je to za ptáčka s tím jasným dlouhým tónem? Kde je? Také se ze všech sil snažíte překonat reálné možnosti svého zraku a ptáčka zahlédnout?
Začíná jaro a to předjaří před ním bylo opravdu černé. Se všemi tragédiemi, které se denně odehrávaly. Nemohly se nás nedotknout. Teď jsou ovšem Velikonoce. Ačkoli se na první pohled zdá, že velikonoční příběh ukřižování Krista patří spíš mezi tragédie, pochmurné zprávy, opak je pravdou. Končí Vzkříšením. Světlem, zářivou nadějí pro člověka. Zase rozkvetou květiny a začnou zpívat ptáci.
Mladí nebo staří, máme rádi jarní sluníčko, zpěv ptáků, rašení jara. Jako by na jaře rašila naděje pro každého. Pro ty smutné, kteří ztratili někoho blízkého, i pro ty, kteří jsou v očekávání dnů příštích. Je jaro, radujme se z květin, zpěvu ptáků, dětských hlasů i z naděje pro člověka.
NA
